Myšlienka dňa

/////////////////////////////////////////

Hľadáš svoju cestu?

Tak už stojíš na nej.

Janko B.

Online

Máme online 50 hostí 



Designed by:

Klíčem vztahu jsi vždycky ty sám PDF Tlačiť E-mail




Klíčem vztahu jsi vždycky ty sám



574551-509658205786837-2105861302-n.jpg

Vztah mezi dvojplameny nejde "napasovat" do žádného tradičního vzorce. Vztah mezi dvojplameny je něčím mnohem víc. Jeden z nejhezčích popisů toho, o co v takovém vztahu jde jsem našla na stránce Dr. Divy Verdun. Zde je překlad:

Vztah dvouplamenů není ani tolik o vztahu mezi dvěma osobami jako o tom, že vás tento vztah přivede do vyšší úrovně vědomí vztahu sama se sebou. Nemusíte mít se svým dvojplamenem romantický vztah. Ten vztah je tím, čím je. Nesnažíte se ani vtáhnout svůj dvojplamen do vztahu, jaký si představuje vaše ego. Prostě ho necháváte být tím, kým je a milujete ho takového, jaký je. Není tu žádné hodnocení, žádná potřeba kontroly. Pochopíte, že všechno, co prožíváte je ve skutečnosti o vás! Je to o tom, že se stáváte více tím, kým opravdu jste.

Pokud je ve hře vaše ego, pak nemůžete být ve vztahu s dvojplamenem. Nejspíš se jen snažíte idealizovat si tu osobu jako svůj dvojplamen, abyste posloužili svému egu, protože ten vztah může být neplnohodnotný a disfunkční a vy nejste ochotni si připustit plnou realitu.

Vztah s dvojplamenem vás vyvede z vašeho ega do duchovního probuzení vás samotných na úrovni bezpodmínečné lásky, která začne u vás a postupně se rozvine ke všem ostatním. Jakmile dosáhnete tohoto stadia harmonie uvnitř vás samotných, váš vztah s dvojplamenem se vyvine do vyšší úrovně, protože váš partner se probouzí na své vlastní duchovní cestě stejně jako vy.

Vztah mezi dvojplameny není možné konceptualizovat tím, co my nazýváme „běžným“ nebo „typickým“ romantickým vztahem. Tento vztah je tomuto pojetí natolik vzdálený, že vaše duše pozná bez dalších otázek, když potkáte svůj dvojplamen.  Není pochyb ani otázek, pokud jde o to, co cítí vaše duše v takovém vztahu. Když tuto osobu potkáte, zkrátka ve své duši víte, že je to ona a ona to ví též. To však neznamená, že budete mít hollywoodský románek. Znamená to pouze, že jste potkali druhou polovinu vaší duše, ale jste pořád jedinečný a plně funkční člověk.

Pokud se do vztahu vy nebo váš partner musíte nutit, pak to nemůže být vaše dvojče. Možná je to jen vaše spřízněná duše, která vešla do vašeho života, aby vás něco naučila, něco vyléčila, nebo povzbudila k růstu.

V určitém okamžiku, jakmile oba dvojplameny dosáhnou odevzdání se, je vztah pozvednut na úroveň, která je mimo oba zúčastněné. Stane se to více záležitostí komunity a zájmu o ostatní. Je to harmonizující kreativní práce, kdy dvojplameny používají sílu plamenu k rozdávání bezpodmínečné lásky ve velkém měřítku. Pamatujte si, že dvojplameny byly odděleny, ale vždycky k sobě připoutány, takže stádia, kterými si procházejí, nejsou totéž, jako udržování běžného vztahu jaký známe. Tím, že si těmito stádii procházejí, pomáhá upevnit vnitřní přesvědčení, že se jejich duše znají, ale všechna stadia jsou především k tomu, aby došlo k probuzení vlastní duše na vyšším stupni spirituality a bytí.

Fáze „uprchlíka“ není o tom, že od tebe, nebo ze vztahu někdo utíká, tak jak by se tomu na první pohled mohlo zdát. Je to o tom, že utíkáš před vlastním probuzením. Tvé ego bojuje proti všemu, aby přežilo chybné ideologie, které tě poutaly k tradicionalismu a stahovaly do negativních energií a myšlenek pohřbívajících mocnější síly žijící uvnitř tebe. Fáze uprchlíka je o TOBĚ! Ne o tvém dvojčeti. Pokud tvé dvojče utíká a ty to cítíš, posunul ses do vyššího stadia a v tomto stadiu už máš utíkání za sebou a tvé ego se vzdalo a už se dále nesnaží uvěznit druhou osobu tvými vlastními potřebami. Přijímáš růst, který je se stádiem utíkání spojený a přijímáš smrt ega, což je nezbytné k tomu, abys našel tu mocnou sílu sebepoznání na hlubší úrovni.

Bolest, kterou cítíš v této fázi utíkání, pochází z tvých dávných zranění a bolestí tím víc, čím víc se ego snaží ochránit samo sebe před zraněním a připomenout ti tvé hluboko uložené strachy z opuštění a odmítnutí. Protože si znovu prožíváš minulé bolesti, může to vést k tomu, že se stáhneš zpátky nebo přerušíš komunikaci, jak tě tvé ego ovládá, aby ochránilo samo sebe před potenciální bolestí. A proto opakuji, fáze uprchlíka není fází odsuzování tvého dvojčete, je to fáze tvého růstu.

Ono krásné požehnání vztahu mezi dvojplameny je v tom, že je to pro tebe a tvou duši tak neuvěřitelně jedinečný zážitek, že víš bez jakýchkoli pochyb, že tato osoba je součástí tvé duše. Pravdou je, že neexistuje nic, co by tato osoba mohla udělat, aby to poskvrnilo lásku, kterou k ní cítíš. NIC! Ta nejhlubší láska, kterou můžeš zažít je bezpodmínečná na všech úrovních a nemá strach z odmítnutí, opuštění, zranění nebo hanby. Není tu proto, aby někoho kontrolovala nebo nutila do čehokoliv. Všechno na vztahu dvojplamenů se zdá, že se vyvíjí podle svého, když uděláš krok zpět a dovolíš SÍLE DUCHA, aby v tobě explodovala. Ta síla je LÁSKA ve své nejčistší podobě a tato láska je láskou, která zrodí duši. Je to tato láska duší, kterou sdílíš se svým dvojplamenem, která nemůže být zlomena, souzena, zraněna nebo poškozena. JE PROSTĚ TÍM, ČÍM JE!

Jenom ty můžeš vědět, jestli je někdo tvůj dvojplamen. Není to žádný neplnohodnotný, sociopatický, strádající, střídavě horký a chladný vztah. Je to něco, co uvnitř své duše cítíš jako dokonalost, i přesto, že se to v danou chvíli dokonalé nezdá. Pravdou je, že jako celek je to v tvé duši a ve tvé mysli stále dokonalé. V takovém vztahu se neobětuješ ani nevzdáváš sebe ani ničeho, co ti patří. Místo toho rosteš k většímu poznání sebe sama a vědomí vlastní síly.

Autorka: Dr. Diva Verdun        Přeložila: Eidheann

(http://drdivaphd.wordpress.com/2012/11/03/soul-mates-vs-twin-flames-and-the-stages-of-twin-flame-relationships/


Prevzaté z: http://divine-love.quicksnake.cz/


12.00 Normal 0 false 21 false false false SK X-NONE X-NONE MicrosoftInternetExplorer4




PRAVDA O ZKLAMÁNÍ

Zklamání, je jedna z bolestivých a sžírajících emocí, která nás ubíjí a nedá nám kolikrát spát a někdy nás dokonce sráží na kolena nebo na pomyslné dno.

náhled obrázku

Položila jsem si otázku….Co předchází zklamání?

Moje odpověď zní……Očekávání.

Očekáváme, od svých dětí, protějšků, kolegů, šéfů, kamarádů, rodičů, žáků, sousedů zkrátka od někoho. …… že se budou chovat a vyvíjet podle naších jistých představ. Očekáváme od nich…… (klidně si doplňte sami) a když se začnou chovat jinak podle svých představ….. a neshodují se s těmi našimi představami, pak cítíme zklamání.

Očekáváme uznání, odměnu, pochvalu, díky, pohlazení atd. když někomu pomůžeme, když někoho podržíme, když něco uděláme dobře…. a ejhle….. nic z toho se nekoná a opět cítíme zklamání…. Navíc se k tomu přidá i pochybnost v nás proč to tak je, proč to nikdo nevidí, proč nestojíme ani za to díky. Začneme o sobě pochybovat a připadáme si nedocenění a pomalu se dostáváme pod hranici pozitivního myšlení a jednání. Ztrácíme motivaci, přestává nás bavit to, co nás bavilo…. Někdy se navíc stane, že sami potřebujeme pomoct a když si o pomoc někomu řekneme, byť je to ten komu jsme několikrát pomohli….slyšíme z jeho úst „Nezlob se, mě tvoje problémy nezajímají, sám má problémů habakuk a nevím jak z nich ven, natož abych tady poslouchal a řešil tvoje trápení“. Tak a dostáváme se hluboko pod pomyslnou čáru pozitivního myšlení a pomalu se suneme ke dnu.

Ruku v ruce spolu jdou očekávání a lpění.

Lpíme na svých partnerech, lpíme na dětech, lpíme na práci, na autě, na majetku….. Dokonce lpíme na někom, kdo nás nechce. Lpíme na svých cílech, které očekáváme, že se uskuteční, a když ne…..opět je tu zklamání.

Proč to píšu? Protože si myslím jak z toho zklamání ven anebo se do něj radši vůbec nedostat.

Když začneme očekávat tak se dostáváme kolikrát ve svých představách a myšlenkách do stavu lpění. A to je takovou brzdou pro splnění našich přání, našich snů. Nedáváme možnost univerzu, aby to naše přání ….tedy myšlenku mohlo splnit. Neustále ji stahujeme k sobě dolů, upravujeme ji, zdokonalujeme k obrazu svému. Křídla, které by každá naše myšlenka měla mít a mohla se vydat nahoru, aby byla zpracovaná a ve správnou dobu naplněná, se každým našim stáhnutím opotřebovávají a unavují, a když už konečně máme svou myšlenku a přání dokonalou, tak křídla nemají sílu ji vynést nahoru. Asi píšu moc filozoficky, ale kdo má pochopit, ten pochopí.

Mám ráda příklady a tak ten příklad dám:

Očekáváme, že náš šéf nám potřese rukou, nebo nás poplácá po zádech se slovy, to se ti fakt povedlo, jsi třída a dá nám do ruky obálku s odměnou. To na čem jsme tak dlouho pracovali, mnozí naší kolegové vzdali a věnovali se něčemu jinému, ale my tvrdošíjně jsme si umanuli, že to dotáhneme dokonce. Konečně se zdařilo, dokázali jsme sami sobě i ostatním, že když se chce, tak to jde. Očekáváme ovace. Nic. Proč? Protože jsme si nevšimli, že díky tomu, že jsme lpěli na svém dokazování, že to jde…… tak to šlo úplně jinak a jinudy. Řešení se našlo v nějaké náhradě, která fungovala….my jsme zůstali zasekaní ve starém myšlení, proto nás nikdo neplácal po zádech, odměna se nekonala…..uteklo nám to aniž bychom si všimli, že to něco bylo nahrazeno. Naše práce, energie, kterou jsme tomu něčemu odevzdali, byla marná. Odměnu dostal někdo jiný, odbiv a uznání jsme nezklidili….ba když se konečně pořádně podíváme….vidíme nechápající pohledy.

Očekáváme, že naše dítě půjde v našich šlépějích….. stane se doktorem, tak jako jsme my. Jenže to naše dítko má svůj svět, svoje zájmy….a tak na medicíně neprospívá….od nás cítí jen výčitky a pohrdání. Proč? Je to zdravé sebevědomé dítě, které je už navíc dospělé….. baví ho hraní, divadlo…má neskutečný talent. Rozkmotří se s rodiči a jde si svou cestou, za svým snem….. stane se z něho skvělý herec, který si dokonce zahraje roli lékaře. Jenže díky našemu lpění na svých očekávání jsme ztratili naše jediné dítě, které jsme vyhodili. Tak moc jsme utkvěli ve svých očekáváních, že nemáme ani odvahu se omluvit a přiznat svou vinu………jen tiše trpíme, že nemáme dítě, kterému jsme tolik věnovali času, a tolik jsme do něho vložili svých nádějí a ideálů a tak se nám odvděčilo.

Přestaňme očekávat a lpět a zklamání se nám začnou vyhýbat. Dávejme svým snům prostor, aby se mohli zhmotnit a uskutečnit. Nesnažme se ovládat svými myšlenkami druhé….tak jako my, i oni potřebují volnost, pro splnění svých snů. Ukazujme cesty kudy tudy za štěstím, ale jen ukažme a nestrkejme tím směrem, nepřikazujme aby tudy šli. Dejme volnost sobě i ostatním.

Když si přejeme něco, tak si 1) přejme 2) prožijme si to emocionálně jako by se to už stalo  3) odevzdejme a dejme naší myšlence křídla a nechme ji vzlétnou a nestahujeme ji zpět na zem.

Když pomůžeme, nebo když vykonáme něco z čeho máme radost….naše odměna je v nás…. ta největší odměna je to, že znáte svoji cenu a nepotřebujete ji slyšet od druhých. Konejte a vkládejte do všeho a všech lásku…. Ta v každé pohádce vždycky vyhrává….ať tedy vyhrává i v našich životech.

Mějte se a smějte se….život je krásný a neproklečíme ho na kolenou….s láskou Vaše Zrzka


Prevzaté z: http://www.moje-pravdy.cz/




 

Používaním týchto stránok súhlasíte s používaním cookies. Pre viac informácií o cookies a o možnostiach ako ich vymazať nájdete tu.

Potvrdením súhlasíte s používaním cookies na tejto web stránke.

EU Cookie Directive Module Information